Změna financování jídelen jako odraz k přemýšlení: Nejde to efektivněji?
Velké změny se staly od 1. ledna ve financování školních jídelen. Zatímco dřív platil zaměstnance jídelen stát a provoz zřizovatel, teď mají obě odpovědnosti zřizovatelé, kteří dostali víc peněz prostřednictvím nového rozpočtového určení daní. Města a obce se v novém systému postupně zorientovávají a už teď přichází někteří s nápady, jak systém školního stravování zefektivnit. Aby se tolik nenaráželo na nedostatek pracovníků a fungování bylo přehlednější pro zřizovatele i pro rodiče.
Josef Hásek, který má na starosti školní jídelny Primirest, má za sebou v posledních měsících tolik cest jako snad nikdy jindy předtím. V každé z více než 260 školních jídelen, které pod značku Primirest spadají, bylo totiž potřeba kvůli legislativním změnám upravit smlouvy a zároveň se domluvit, jak bude provoz za nových podmínek fungovat.
Převzít normativ, nebo spočítat znovu?
„Často jsme byli těmi, kdo v obcích vysvětloval, co se vlastně mění a proč, což nebylo vždy příjemné. Města a obce k tomu přistoupily každý jiným způsobem. Někdo zkrátka převzal systém s takzvaným normativem, tedy vypočítanými náklady na jednoho žáka, který školní jídelnu navštěvuje. Jinde si ale nechali náklady nově vyčíslit, aby se mohli podívat, co za čísly stojí, a jestli by se celý systém nedal nastavit jinak,“ přibližuje svoji osobní zkušenost Hásek.
Zřizovatelé škol, tedy města, obce a kraje, teď ještě víc než dřív vidí, co fungování školní jídelny obnáší. A už teď je jasné, že přemýšlí nad tím, jak by se to za nových podmínek dalo dělat efektivněji. Pokud má jedno město víc škol a školek, nabízí se některé činnosti nebo i personál v éře klesající demografické křivky sloučit.
„Vznikají takzvané celoměstské provozy. My už jich několik máme a aktuálně další tři dokončujeme. Ve všech případech za námi s touto výzvou přišli zřizovatelé a všude je scénář podobný – na místě už máme na starost typicky jednu základní školu a město za námi přichází s tím, ať převezmeme další základní nebo mateřské školy, protože systém funguje a oni mají díky tomu méně starostí,“ líčí Hásek.
Jedna kontaktní osoba, jeden objednávkový systém
Jeden dodavatel školního stravování ve městě znamená mimo jiné nutnost komunikace jen s jednou kontaktní osobou, ne několika. A rodiče, kteří mají děti na různých školách ve městě, ocení třeba to, že objednávky obědů se dějí přes jeden systém, ne přes několik. Dobře už to znají například v Tanvaldu, Milovicích, Lysé nad Labem, Sokolově, Frýdlantu nebo třeba Berouně, kde už celoměstské provozy fungují.
Praxe je nejčastěji taková, že typicky se vaří v jedné velké kuchyni a do jednotlivých jídelen ve městě se jídla dováží. Někde může být i kuchyní i víc – proto, že město má víc dětí, nebo proto, aby existovala záloha, když hlavní kuchyň postihne nějaká havárie. A také proto, že školní zařízení jsou součástí integrovaného záchranného systému a mají být k dispozici v případě nečekaných událostí.
Dalším důležitým důvodem, proč města a obce k celoměstským provozům přistupují, je snaha reagovat na nedostatek pracovních sil. „Zřizovatelé za námi nejčastěji přichází s tím, že za stávající situace nejsou schopni místa v kuchyních obsadit. My navíc víme, že tento problém se bude množit, jak postupně odchází silné ročníky zaměstnanců do důchodu,“ naznačuje Hásek, že dává smysl, aby množství propojených školních jídelen narůstalo. Řadu pozitivních efektů to přináší dětem, rodičům i zřizovatelům.
